V době války

Lazecká škola byla vždy školou českou a to i za doby rakouské okupace. Nic nezmohlo Zeynkeovo nařízení, kterým se slovanské školy ve Slezsku za Rakouska měnily na školy německé s výpomocnou češtinou nebo polštinou. Mokré Lazce, jak píše profesor Zukal, byly jednou ze dvou obcí celého Slezska, které daly proti tomuto nařízení protest ministerstvu vyučování ve Vídni. A vyhrály. Škola zůstala jen českou. Neuspěla ani snaha zdejšího rechtora Hozy, rodem z Podvihova, který se snažil školu i obec poněmčit. Po šestiletém působení u nás musel na žádost občanů odejít.

Za německé okupace 1938 až 1945 měla škola dvě české třídy, ve kterých učili čeští učitelé. Jen jedna třída byla německá. Protože v obci až na 3 rodiny nebyli Němci, vybíral si německý řídící děti z českých tříd, které pod hrozbou, že budou rodiče uvězněni, musely chodit do německé třídy. Německý řídící poněmčoval i křestní jména dětí. Rodiče si na to stěžovali na školním úřadě v Opavě, ale marně.

V roce 1945, kdy šla obcí fronta, byla školní budova značně poškozena, školní inventář a veškeré učební pomůcky zničeny. Když byl koncem května 1945 jmenován ředitelem této školy pan Oldřich Glabazňa, měl s opravami hodně starostí. Aby získal peníze na zakoupení lavic a základních školních potřeb, uspořádal na Skalách slavnost za spolupráce několika obětavých občanů jako: A. Krňávka, F. Žídka, K. Kačeny, B. Peterka, D. Římana a V. Bartuskové. Slavnost vynesla 30 000 korun. Za tyto peníze byly zakoupeny u zdejšího stolaře E. Mlýnka lavice pro jednu třídu.

V druhé třídě byly lavice, které se posbíraly po zákopech a které opravil J. Smolka. Hodně peněz na slavnosti bylo získáno za vydražené dva dorty, které upekla a darovala p. Vlastimila Bartusková. Na návrh Bol. Peterka se vydražovaly tak, že kdo co hodil, musel také hned dát v penězích. Tak se stalo, že jeden dort byl prodán za 6 000 a druhý za 4 000 korun.

V roce 1950 byla v budově školy instalována pamětní deska obětem 2. světové války, kterou darovala TJ Sokol.